Únor 2012

Am I so stupid or only in love..??

25. února 2012 v 13:11 >Me<
Blbá nebo zamilovaná, vždyť to výjde na stejno.
Můj nejlepší kamarád se se mnou začal jakštakš bavit, ale už to není to co bývalo. Přestal se mi svěřovat, netrávíme spolu tolik času. Pořád nás totiž podezírali že spolu chodíme, ale my jsme se tomu jen smáli protože ta představa je nepředstavitelná :D Zabili by jsme se navzájem a oba jsme ve znamení Lvů, tutíž jsme skoro stejné povahy a já svojí povahu nesnáším, takže bych nemohla chodit s druhým já.. :D
Ale zřejmě zjišťuju důvod proč tomu tak je.. A problém bude zřejmě v panu X. Začalo to na Valentýna. A od tý doby se chovám jak pííí....! Dostala jsem Valentýsnký "dárek" od pana X.. a to v podobě pusy. Jedny blbý, bezvýznamný pusy.. teda jak pro koho bezvýznamný..
A POZOR.. řekl mi! Nenapsal přes FB, jak je to teď v módě, ale ŘEKL že mu chybím a miluje mě, ale bojí se, že by udělal to co udělal předtím.. Ta jedna blbá pusa způsobila, že mi kamarádi vynadali co to dělám, že jsem úplně blbá, že pan X je pan X a nezmění se...
Ale tohle všechno já vím!!! A děsí mě, že vím jakej to je děvkař a pořád ho miluju.. Bože! Nevím co mám dělat..
Ale ve čtvrtek se opět Valentýn opakoval, ale tak trochu jinak.. Chtěla jsem panu X říct, že ho chápu jestli mu vážně vadím, že prostě nemůžu za svoje city, že mě štve že jsem mu po rozchodu řekla že k němu pořád cítím to, co cítím a jestli to "miluji tě" mi řekl jen z "charity" že by se mu mě zželelo.. Když jsem ze sebe vykoktávala to, že nemusí "dělat" že ke mě něco cítí a co si myslím, cítím a prožívám pozoroval mě jen nevěřícně kýval hlavou jako by si říkal "Co to tu plácá za nesmysly?" Díval se na mě s vážným výrazem a očima mě prosil abych už přestala koktat samohlásky a slova která nedávala smysl.
Chytil mě kolem pasu a přitáhl si mě k sobě.. Začal mě líbat. Nevěděla jsem co dělat.. Nečekala jsem to, takže když odtáhl své rty od mých svýmu neohrabanými pohyby jsme se opřela hlavou o jeho ramena. A on mi pošeptal.. ".. říkám ti pravdu, miluju tě. Po rozchodu jsem neměl nic s žádnou holkou. Všechno co jsem ti řekl je pravda!.."
Styděla jsem se.. Polibek pro mě není jenom "polibek", ale polibek od něj.. ach bože! Lítám v tom po uši..
Jenže tímhle se nic nevyřešilo.. Zeptala jsem se ho co mu na mě vadí.. prý to, že pořád cítím to, co cítím. Že kdyby mě miloval jen on, sám by to zvládl v pohodě a překonal by to, ale že i já jeho je špatný protože on je cituji: "čurák" kterej dělá to co dělá.. Chce být se mnou, ale bojí se že by mi zase ublížil.

Teď když to píšu příjde mi to ještě víc absurtní. Je mi jedno že si teď o mě budete myslet jaká jsem naivka, ale potřebuju si to vytřídit v hlavě a snažit se vymyslet rozumný řešení. Každopádně ať udělám cokoliv bude to hrozně bolet protože ho prostě m.i.l.u.j.u! Je až trapný, že jsem použila v tomhle článku snad 10x slovo "milovat". Nechápu to..
Ale tenhle stav, který trvá už asi měsíc musí jednou přestat.. a bojím se, že to bude probíhat stejně jako předtímhle vším..
No nic, jdu si "užívat" víkend.. Mějte se x)

I'm so terrible..

7. února 2012 v 18:33 >Me<
No jo.. začalo mi být celkem dobře, ale to by se to zase všechno nejsmělo pos*at!
Pan X se semnou začal bavit.. Bože, jsme do něj pořád tak moc zamilovaná a on to nejspíš ví. Připadám si jak ten největší idiot na světě! Nedokážu si vysvětlit proč to prostě jednoduše nepřejde? Když ke mě příjde mám tak obrovskou chuť ho obejmout jenže prostě NEMŮŽU :(( Je to jak týrání..

A aby toho nebylo málo.. vy*ral se na mě i můj nejlepší kamarád. Prostě jsme se začali jako obvykle pošťuchovat až z toho vzniklo něco co prostě moje hlava nebere.. nic jsem mu neudělala a on se se mnou naprosto přestal bavit ze dne na den.
Ignoruje mě..
Člověk kterej mě moc pomohl při přenesení se nad věcí s panem X. A nejvíc mě prostě mrzí, že jak řekl.. jsem nahraditelná.
Co sakra dělám pořád špatně??? Proč lidi na kterých mi tak moc záleží mě opouštějí? Nechápu důvod.. nic.. :'( Člověk kterej nadával na pana X a přitom on sám se teď chová úplně stejně.
Nechce se mi do školy, je mi špatně, opět nemám chuť k jídlu ani energii na cokoliv.. A to si pan X ještě odjel na hory a mě se po něm prostě stýská. Jenže to už kámošce ani říct nemůžu. Myslí si, že tahle záležitost je za mnou a myslela by si o mě že jsem prostě regulérní magor a tak to pořád dusím v sobě už půl roku :(( K tomu se přidá ještě toto a já mám zase depresi, myslím na to jak si něco udělat a nechávám tu bezmoc úplně pohltit mne..
Z toho hnusnýho počasí mám už od rána pocit že mi praskne hlava bolestí. Proč všechno co udělám vede k úplnýmu propadu? Je mi strašně smutno.. potřebuju obejmout a nikdo tu pro mě není.
Jdu si pustit hudbu ať se aspoň trošku vzpamatuju..

Mějte se..