Bad bad mood!

15. ledna 2012 v 11:42 |  >Me<
Včerejší noc bych nejradši zapoměla.
Přitom to začalo jen tím že mi ráno přišla sms jestli to kino pořád platí. Měla jsem jet já a mí dva spolužáci.
Byla jsem ještě v 1 pozvaná na narozeninovou oslavu kámošky.
V 8 nám jel vlak. Samozřejmě ty dobytci se zhulili! Jeli jsme na ten nový slovenský film Lóve a docela ušel.
Když jsme usedli do vlaku cestou domů, vzpoměla jsem si že zítra má narozeniny pan X. A jestli mu mám nebo nemám napsat..
Najednou se otevřeli dveře u kupé a do nich vešel pan X s jedním starším kamarádem. Jeden z nich byl zlitej jako dobytek a kamarád to nebyl.
V tu chvíli se mi udělalo celkem dost špatně.. Začali vyprávět kde byli, S KÝM tam byli takže vlastně zněla jen holčičí jména , kolik toho vypili... Kluci mu říkali ať si radši sedne, ale on že ne.. že je už v pohodě.
Cítila jsem se docela i trapně a jen jsem koukala na druhou stranu z okýnka. Když už se vlak začal brzdit a já uviděla, že už je pro mě konečná. Vstala jsem a musela jsem projít kolem pana X, který tam stál.. no stál, spíš byl obřenej o sedadlo.. Jak kdyby se koukal radši přeze mě a nejradši by nejspíš byl kdybych tam vůbec nebyla. Když jsem přešla řekla jsem: "Všechno nejlepší.." Nevim proč.. On se na mě ani nepodíval a jeho tón jakým to řekl nedokážu identifikovat co měl znamenat.. "Děkujííí".. Když jsem zavírala dveře zaslechla jsem něco "vona.... trapná..." nebo něco takovýho. Pochybuju že si bude o tomhle prohození slov se mnou pamatovat.
Doma jsem se sesunula na zem a brečela. Nevím proč, ale je mi z toho divně a to nemá být proč protože jediný co máme společnýho je jedna třída.
Já to prostě nechápu..!
A to mi v úterý psala jedna holka, která je s nimi docela v kontaktu tohle:
"A v neděli za mnou přišel jakože se mnou chce mluvit a hned se mě začal vyptávat, co si mě psala a ták, tak jsem mu řekla, že si z toho byla pěkně v čudu a ták. A on jakože že tě asi chce a teď mi to i píše!"
"Píše blbosti! Že tě má rád, až moc rád a že se bojí, aby ti neublížil a ták.. "
Tohle ve mě probudilo zase ty debilní deprese a hnusnou falešnou naději, že by mě mohl mít ještě aspoň rád.
Musím se na to vy*ral!!! A to vážně.. protože se pořád nemůžu zabývat jedním blbem kterej mi podle všeho za to ani nestojí.
Musím jít.. jdu přemýšlet o tom jak na všechno zapomenout. Mějte se..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama