Leden 2012

Bad bad mood!

15. ledna 2012 v 11:42 >Me<
Včerejší noc bych nejradši zapoměla.
Přitom to začalo jen tím že mi ráno přišla sms jestli to kino pořád platí. Měla jsem jet já a mí dva spolužáci.
Byla jsem ještě v 1 pozvaná na narozeninovou oslavu kámošky.
V 8 nám jel vlak. Samozřejmě ty dobytci se zhulili! Jeli jsme na ten nový slovenský film Lóve a docela ušel.
Když jsme usedli do vlaku cestou domů, vzpoměla jsem si že zítra má narozeniny pan X. A jestli mu mám nebo nemám napsat..
Najednou se otevřeli dveře u kupé a do nich vešel pan X s jedním starším kamarádem. Jeden z nich byl zlitej jako dobytek a kamarád to nebyl.
V tu chvíli se mi udělalo celkem dost špatně.. Začali vyprávět kde byli, S KÝM tam byli takže vlastně zněla jen holčičí jména , kolik toho vypili... Kluci mu říkali ať si radši sedne, ale on že ne.. že je už v pohodě.
Cítila jsem se docela i trapně a jen jsem koukala na druhou stranu z okýnka. Když už se vlak začal brzdit a já uviděla, že už je pro mě konečná. Vstala jsem a musela jsem projít kolem pana X, který tam stál.. no stál, spíš byl obřenej o sedadlo.. Jak kdyby se koukal radši přeze mě a nejradši by nejspíš byl kdybych tam vůbec nebyla. Když jsem přešla řekla jsem: "Všechno nejlepší.." Nevim proč.. On se na mě ani nepodíval a jeho tón jakým to řekl nedokážu identifikovat co měl znamenat.. "Děkujííí".. Když jsem zavírala dveře zaslechla jsem něco "vona.... trapná..." nebo něco takovýho. Pochybuju že si bude o tomhle prohození slov se mnou pamatovat.
Doma jsem se sesunula na zem a brečela. Nevím proč, ale je mi z toho divně a to nemá být proč protože jediný co máme společnýho je jedna třída.
Já to prostě nechápu..!
A to mi v úterý psala jedna holka, která je s nimi docela v kontaktu tohle:
"A v neděli za mnou přišel jakože se mnou chce mluvit a hned se mě začal vyptávat, co si mě psala a ták, tak jsem mu řekla, že si z toho byla pěkně v čudu a ták. A on jakože že tě asi chce a teď mi to i píše!"
"Píše blbosti! Že tě má rád, až moc rád a že se bojí, aby ti neublížil a ták.. "
Tohle ve mě probudilo zase ty debilní deprese a hnusnou falešnou naději, že by mě mohl mít ještě aspoň rád.
Musím se na to vy*ral!!! A to vážně.. protože se pořád nemůžu zabývat jedním blbem kterej mi podle všeho za to ani nestojí.
Musím jít.. jdu přemýšlet o tom jak na všechno zapomenout. Mějte se..