Srpen 2011

I'm in love.... !!!

27. srpna 2011 v 23:13 >Me<
Co říct.. prostě jsem se hrozně moc zamilovala!!! Nikdy předtím jsem nic tak silného nezažila.
Tak neuvěřitelně mi je sním dobře. Je tak krásný sedět na lavičce u rybníka s někým kdo se vám líbí po fyzické i duševní stránce a strašně vás přitahuje..
Chytnout někoho za ruku, obejmout ho, ochutnat jeho rty.. ah bože :D
Husí kůže se objevý pokaždé když se mě dotkne! A myslím.. že on opětuje to samé. Přestal kvůli mě pít :D
Zamilovala jsem se, a to už je problém. STRAŠNĚ se bojím že se vrátí jeho staré zvyky, což je chodit s jednou a mít v záloze dalších 5 s kterými si jen nepovídá... Mám z toho strach jenže si prostě nemůžu pomoct!
Viděli jsme se asi 5x, potom jel na 6 dní na soustředko a včera jsme se zase setkali. Byl hroznej hyc a já jsem byla jak rak! :D
To mi oznámil že UŽ dneska odjíždí s rodiči do Norska a vrací se až 12.9.!!! Tak moc dlouho bez něj?? Co já budu dělat? Už teď se mi po něm stýskáá..
A pak se uvidíme denně ve škole, a z toho jsem na nervy už teď! Jsem hrozný podezíravec a žárlivec.. a když někdo člověka zná 9 let ví jak to sním chodí ohledně jeho "kamarádství" s holkama. Je mezi holkama velice žádaný a to je další důvod, nechápu co vlastně myslí se mnou. Jsem tak nudný, tichý, stydlivý, nezajímavý, anti-přitažlivý člověk a ON? To mi hlava nebere.
Jsem šílenec!!! Ale děsně zabouchlej! :D
Musím, tak se mějte a doužívejte zbytek prázdin.. ;)

My firts date...

17. srpna 2011 v 11:32
Chápete to?? Já pořád ne :D Před týdnem mě pozval na rande kluk ke kterému od 2.třídy vedu vřelé sypmatie.. :D
Včera jsme se sešli, byli to moc fajn. Až na to že vždycky když ho vidím přestávám skoro mluvit, citím se trapně že něco řeknu špatně a potom když se k tomu přidá moje chronická stydlivost :/ Musela jsem mu připadat divně.. :D
Povídali jsme si.. a pak že to co mi chtěl říct. Že mě miluje.
Všechno vypadá tak růžově, ale opravdu není. Mám sním už jednu malou zkušenost.
Mám ho strašně moc ráda a teď se ještě ke všemu bojím že jsem se do něj zamilovala. Není na škole holka která by jeho neznanal. Má napsáno na čele "Jsem děvkař!".
A jak mu mám věřit?? Nechci být další čárka v jeho seznamu. Přála bych si aby se vážně změnil, ale ta jistota.. kde je ta jistota, sakra??

Když jsme se rozcházeli, završil to tím že jsme se ehm... políbili. Přijdu si tak strašně trapně, nikdy jsem s nikým nechodila tudíž ani to co se k chození vztahuje. Jsem jak zpomalený film.
Večer mi psal že by mě zase rád viděl, a že doufá že mu aspoň trochu věřím.
Zas*aní klucy, zas*aná láska.. k čemu to je??? Jen k trápení!!!
Nebýt toho nepíšu sem tenhle nesmyslný článek a pořád na to nemyslím...

No nic, budu muset.. Mějte se fanfárově!