Welcome to my new life..

12. ledna 2013 v 15:51 |  >Me<
Pročítala jsem si své staré články a nějak se mi zaschtělo se opět vypsat. Je toho neskutečně moc co se odehrálo za poslední 2 roky. Základku jsme ukončili tím nejlepší školním výletem jakým jsme mohli. Obrečela jsem to neskutečným způsobem. Ty lidi, pro mě znamenají strašně moc. Od těch s kterými jsem se denně bavila až po ty kteří byli v druhém koutě třídy. Ze všeho nejvíc mě mrzí vztah mezi mnou a nejlepším kamarádem, který se pokazil vlastně mojí vinou a jeho povahou, která je mimochodem naprosto minimálně odlišná od mé. Oba si jedeme svoje, ale na konci toho všeho si uvědomíme, že jedeme úplně stejně. Neskutečně mi chybí a při každé vzpomínkce se mi hrnou slzy do očí. Byl to nejlepší a nejúžasnější kamarádský vztah s kterým jsem kdy měla. Skoro přes celé prázdniny se mi neozval a naposledy jsme se viděli na rozlučáku kdy jsme tedy oba dva brečeli v objetí. "Nikdy na tebe nezapomenu" .. :) Asi to vypadá, jako by nám bylo 80 a jeden z ná umíral, ale on po nějakém čase se od nás všechno snažil odprostit a svým způsobem zapomenout na 9.B. I když věřím a doufám, že když se řekne základka tak my dva na sebe opravdu nezapomeneme. Napsal až v neděli 3.9. 2012, že mi přeje hodně štěstí v nové škole a že mu budu hrozně chybět. Musela jsem uronit pár... no spíš "pár" slz. Jediný na co jsme celou dobu myslela, že on mi tam bude tak strašně scházet.. :)
Všechno tohle se pokazilo proto, protože jsem se podle všech chtěla někoho, ke komu jsem cítila a cítim něco hodně moc silného. Říkám to pořád a nikdo mi to nevyvrátí.. Takhle se má člověk zamilovat v 25-27 letech a ne na střední. V únoru to bude už rok co jsme spolu. Pokud teda počítám tu "legální" i "ilegální" část našeho vztahu.. :) Všechno je to tak strašně složité a i ty chvilky štěstí, že ho mám se mísí s neskutečnýma depkama a pocitu naprostého zoufalství. Pan X zůstává panem X, který prostě panem X zůstane. A já si pořád naivně myslela, že já pro něj budu ta, kterou miloval tak, že by si mohl odpustit vše co dělal předtím ostatním. V tomhle se mýlím, ale pořád nějak doufám, že pro něj jsem ta "malá Míša" i když pro něj ne dokonalá. Našlo by se tu pár bláznivých kluků, kteří o mě mají pořád zájem. A já prostě vím, že být s nimi tak se mi dostane všeho o čem toužím a dostane se mě odměny za to, že ho budu mít ráda. Akorát jde o mou hlavu, která nedokáže pana X dostat pryč .. ani ne z hlavy jako ze srdce. Nikdy mě nepřestane štvát, že pro mě tolik znamená. Nechci si ani představit jak to bude probíhat tentokrát až tohle všechno nějak skončí. Bojím se. Pořád se všeho jen bojím.
K mojí nevyrovnané a rozverné povaze se přidává i stav doma a hlavně škola. Každý den vstát v 5:30 jet autobusem do školy, tak být a domů se dostat v 5 někdy i v 6. Jde o zvyk, ale nebaví mě to tam.. Ani si neuvědomuju jak je vzdělání důležitý a že mi to do života hodně přinese. Největší kámen úrazu je ovšem kolektiv ve třídě. Jsou tam především holky a sem tam pár kluků s kterými se bavím asi nejvíc. A to taky především, že si ke mě přisedl celkem slizký a nesympatický kluk s naglovanými vlasy. Postupem času se ukázalo, že není tak hrozný, ale pořád si o něm myslím svý :) Holky jsou tam poněkud zákeřné, nevyzpytatelné a jejich životní styl hledají v "gossipkách". Pomluvy, intriky, lži přetvářka. A pak se mi divte, že už půl roku trávím veškéré volné hodiny sama v lavici. Některé byly nejlepšími kámoškami už 14dní po tom, co si řekli své jména. Prostě pustit si tam odtud někoho k tělu u mě nepřichází v úvahu. Opravdu jsem si zvykla, že jsem pořád sama. Jak doma tak ve škole.. všude. Nad svým "forever alone" přemýšlím každý den a nevím proč to tak je. I ty vánoční dárky jsem byla kupovat všechny sama :) Pořád mi je smutno. Pamatuju si, že jsem jednu chvíli pořád vyhledávala samotu, ale teď je to samota čistě nedobrovolná. No jo no.. asi si to dělám sama svou "nedostupností". Stejně pořád doufám, že jednou potkám zase človíčka, kterýmu budu moct říct úplně všechno, on mě a budu vědět, že jsem pro něj stejně důležitá jako on pro mě. Takový člověk byl jenom jeden. Můj život ubíhá strašně rychle a nevím co dělat, aby se zpomalil aspoň na minimum. Nedávno jsem si hrála s bárbínkama a teď?.. Je to na prd.. :)
Asi bych to ukončila, protože to důležité jsem sdělila.. I když už je teda 12.1. přeju krásnější Nový rok 2013.
Mějte se krásně.. :)
 

Am I so stupid or only in love..??

25. února 2012 v 13:11 |  >Me<
Blbá nebo zamilovaná, vždyť to výjde na stejno.
Můj nejlepší kamarád se se mnou začal jakštakš bavit, ale už to není to co bývalo. Přestal se mi svěřovat, netrávíme spolu tolik času. Pořád nás totiž podezírali že spolu chodíme, ale my jsme se tomu jen smáli protože ta představa je nepředstavitelná :D Zabili by jsme se navzájem a oba jsme ve znamení Lvů, tutíž jsme skoro stejné povahy a já svojí povahu nesnáším, takže bych nemohla chodit s druhým já.. :D
Ale zřejmě zjišťuju důvod proč tomu tak je.. A problém bude zřejmě v panu X. Začalo to na Valentýna. A od tý doby se chovám jak pííí....! Dostala jsem Valentýsnký "dárek" od pana X.. a to v podobě pusy. Jedny blbý, bezvýznamný pusy.. teda jak pro koho bezvýznamný..
A POZOR.. řekl mi! Nenapsal přes FB, jak je to teď v módě, ale ŘEKL že mu chybím a miluje mě, ale bojí se, že by udělal to co udělal předtím.. Ta jedna blbá pusa způsobila, že mi kamarádi vynadali co to dělám, že jsem úplně blbá, že pan X je pan X a nezmění se...
Ale tohle všechno já vím!!! A děsí mě, že vím jakej to je děvkař a pořád ho miluju.. Bože! Nevím co mám dělat..
Ale ve čtvrtek se opět Valentýn opakoval, ale tak trochu jinak.. Chtěla jsem panu X říct, že ho chápu jestli mu vážně vadím, že prostě nemůžu za svoje city, že mě štve že jsem mu po rozchodu řekla že k němu pořád cítím to, co cítím a jestli to "miluji tě" mi řekl jen z "charity" že by se mu mě zželelo.. Když jsem ze sebe vykoktávala to, že nemusí "dělat" že ke mě něco cítí a co si myslím, cítím a prožívám pozoroval mě jen nevěřícně kýval hlavou jako by si říkal "Co to tu plácá za nesmysly?" Díval se na mě s vážným výrazem a očima mě prosil abych už přestala koktat samohlásky a slova která nedávala smysl.
Chytil mě kolem pasu a přitáhl si mě k sobě.. Začal mě líbat. Nevěděla jsem co dělat.. Nečekala jsem to, takže když odtáhl své rty od mých svýmu neohrabanými pohyby jsme se opřela hlavou o jeho ramena. A on mi pošeptal.. ".. říkám ti pravdu, miluju tě. Po rozchodu jsem neměl nic s žádnou holkou. Všechno co jsem ti řekl je pravda!.."
Styděla jsem se.. Polibek pro mě není jenom "polibek", ale polibek od něj.. ach bože! Lítám v tom po uši..
Jenže tímhle se nic nevyřešilo.. Zeptala jsem se ho co mu na mě vadí.. prý to, že pořád cítím to, co cítím. Že kdyby mě miloval jen on, sám by to zvládl v pohodě a překonal by to, ale že i já jeho je špatný protože on je cituji: "čurák" kterej dělá to co dělá.. Chce být se mnou, ale bojí se že by mi zase ublížil.

Teď když to píšu příjde mi to ještě víc absurtní. Je mi jedno že si teď o mě budete myslet jaká jsem naivka, ale potřebuju si to vytřídit v hlavě a snažit se vymyslet rozumný řešení. Každopádně ať udělám cokoliv bude to hrozně bolet protože ho prostě m.i.l.u.j.u! Je až trapný, že jsem použila v tomhle článku snad 10x slovo "milovat". Nechápu to..
Ale tenhle stav, který trvá už asi měsíc musí jednou přestat.. a bojím se, že to bude probíhat stejně jako předtímhle vším..
No nic, jdu si "užívat" víkend.. Mějte se x)

I'm so terrible..

7. února 2012 v 18:33 |  >Me<
No jo.. začalo mi být celkem dobře, ale to by se to zase všechno nejsmělo pos*at!
Pan X se semnou začal bavit.. Bože, jsme do něj pořád tak moc zamilovaná a on to nejspíš ví. Připadám si jak ten největší idiot na světě! Nedokážu si vysvětlit proč to prostě jednoduše nepřejde? Když ke mě příjde mám tak obrovskou chuť ho obejmout jenže prostě NEMŮŽU :(( Je to jak týrání..

A aby toho nebylo málo.. vy*ral se na mě i můj nejlepší kamarád. Prostě jsme se začali jako obvykle pošťuchovat až z toho vzniklo něco co prostě moje hlava nebere.. nic jsem mu neudělala a on se se mnou naprosto přestal bavit ze dne na den.
Ignoruje mě..
Člověk kterej mě moc pomohl při přenesení se nad věcí s panem X. A nejvíc mě prostě mrzí, že jak řekl.. jsem nahraditelná.
Co sakra dělám pořád špatně??? Proč lidi na kterých mi tak moc záleží mě opouštějí? Nechápu důvod.. nic.. :'( Člověk kterej nadával na pana X a přitom on sám se teď chová úplně stejně.
Nechce se mi do školy, je mi špatně, opět nemám chuť k jídlu ani energii na cokoliv.. A to si pan X ještě odjel na hory a mě se po něm prostě stýská. Jenže to už kámošce ani říct nemůžu. Myslí si, že tahle záležitost je za mnou a myslela by si o mě že jsem prostě regulérní magor a tak to pořád dusím v sobě už půl roku :(( K tomu se přidá ještě toto a já mám zase depresi, myslím na to jak si něco udělat a nechávám tu bezmoc úplně pohltit mne..
Z toho hnusnýho počasí mám už od rána pocit že mi praskne hlava bolestí. Proč všechno co udělám vede k úplnýmu propadu? Je mi strašně smutno.. potřebuju obejmout a nikdo tu pro mě není.
Jdu si pustit hudbu ať se aspoň trošku vzpamatuju..

Mějte se..
 


Bad bad mood!

15. ledna 2012 v 11:42 |  >Me<
Včerejší noc bych nejradši zapoměla.
Přitom to začalo jen tím že mi ráno přišla sms jestli to kino pořád platí. Měla jsem jet já a mí dva spolužáci.
Byla jsem ještě v 1 pozvaná na narozeninovou oslavu kámošky.
V 8 nám jel vlak. Samozřejmě ty dobytci se zhulili! Jeli jsme na ten nový slovenský film Lóve a docela ušel.
Když jsme usedli do vlaku cestou domů, vzpoměla jsem si že zítra má narozeniny pan X. A jestli mu mám nebo nemám napsat..
Najednou se otevřeli dveře u kupé a do nich vešel pan X s jedním starším kamarádem. Jeden z nich byl zlitej jako dobytek a kamarád to nebyl.
V tu chvíli se mi udělalo celkem dost špatně.. Začali vyprávět kde byli, S KÝM tam byli takže vlastně zněla jen holčičí jména , kolik toho vypili... Kluci mu říkali ať si radši sedne, ale on že ne.. že je už v pohodě.
Cítila jsem se docela i trapně a jen jsem koukala na druhou stranu z okýnka. Když už se vlak začal brzdit a já uviděla, že už je pro mě konečná. Vstala jsem a musela jsem projít kolem pana X, který tam stál.. no stál, spíš byl obřenej o sedadlo.. Jak kdyby se koukal radši přeze mě a nejradši by nejspíš byl kdybych tam vůbec nebyla. Když jsem přešla řekla jsem: "Všechno nejlepší.." Nevim proč.. On se na mě ani nepodíval a jeho tón jakým to řekl nedokážu identifikovat co měl znamenat.. "Děkujííí".. Když jsem zavírala dveře zaslechla jsem něco "vona.... trapná..." nebo něco takovýho. Pochybuju že si bude o tomhle prohození slov se mnou pamatovat.
Doma jsem se sesunula na zem a brečela. Nevím proč, ale je mi z toho divně a to nemá být proč protože jediný co máme společnýho je jedna třída.
Já to prostě nechápu..!
A to mi v úterý psala jedna holka, která je s nimi docela v kontaktu tohle:
"A v neděli za mnou přišel jakože se mnou chce mluvit a hned se mě začal vyptávat, co si mě psala a ták, tak jsem mu řekla, že si z toho byla pěkně v čudu a ták. A on jakože že tě asi chce a teď mi to i píše!"
"Píše blbosti! Že tě má rád, až moc rád a že se bojí, aby ti neublížil a ták.. "
Tohle ve mě probudilo zase ty debilní deprese a hnusnou falešnou naději, že by mě mohl mít ještě aspoň rád.
Musím se na to vy*ral!!! A to vážně.. protože se pořád nemůžu zabývat jedním blbem kterej mi podle všeho za to ani nestojí.
Musím jít.. jdu přemýšlet o tom jak na všechno zapomenout. Mějte se..

Happy New Year 2012 everyone!

31. prosince 2011 v 19:27 |  >Me<
Tak jak pak slavíte Silvestra?
Já se zapřísáhla, že letos nebudu trávit Silvestra doma a hádejte kde jsem?
Sedím tu se skleničkou coca coly a cpu se cukrovím. Mám depsesi a je mi smutno. :D
Tak si rekapituluju rok 2011. Myslím že bych na něm vůbec nic nezměnila ani ten nešťastný vztah s panem X. Byl to skvělý rok. 23.6. Prague City Festival, prázdniny v u tety v Anglii, 10.-14.11. koncert a čtyř denní prázdniny v Paříži s CZEchelonem a zakončení 26.11. koncertem ve Vídni. Začíná se mi hrozně stýskat po koncertní mánii.. Chybí mi pan X a moje naplánovaná dieta dneškem zase padla.
Nudím se a nevím co dělat.. sedět u televize se mi nechce, poslouchat nekonečný dědovi kecy, sledovat kde je jaký ohňostroj.. o půlnoci. Nejradši bych usla a probudila bych se až 1.1. 2012.. Žádné připíjení nic.. Vždycky mě to nějakým nesmyslným důvodem dojme..
Nechci aby byl rok 2012 lepší, protože líp nikdy nebude. Krom toho v roce 2012 mě čeká velká zkouška mých vědomostí.. :) Ano, příjímačky. Bojím se toho..

Stýská se mi a nevím proč.. Sedím sama v pokoji a užírám se svojí samotou, ošklivostí a váhou.. I kdybych týden nejedla neshodím ani kilo. Je mi divně.. :/

Abych změnila téma Jared si odjel do Indie.. mohl by tam potkat tetičku, která tam před měsícem letěla taky ;))
No nic budu končit.. stejně ze sebe nic pozitiního nevymáčku, mějte se krásně a zase někdy příští rok.

Přeju krásný vchod do Nového roku 2012 ;)

I hate sweets!!!

27. prosince 2011 v 21:00 |  >Me<
Tak copak vám nadělil Ježíšek?
Mě hodně peněz, který se u mě moc neohřejí a budu si pořizovat nejkrásnější tričko na světě z MARS shopu ;D
Letos mi ani trošku nepřišlo že byli Vánoce. Sníh nikde a ani atmosféra na mě nedolehla. Jen jsem asi tak 4x řekla že nesnáším Vánoce kvůli tomu chaosu doma z uklízení. Nechápu na co to je.. jeden den se gruntuje a po 24.12. to jede nanovo..

Ale to nejhorší je cukroví!!! Moje závistlost na sladkém v tomhle období je na mě hodně, hodně ale sakra hodně vidět. Mám snad o 10kg víc! Nejhorší je ovšem můj spodek.. od pasu dolů bych se uřízla a zahodila! :D
ALE.. dostala jsem nové džíny, které mi pomůžou při hubnutí :)
Od zítřka začínám se svojí "skvělou" metodou hubnutí. Snad něco shodím než půjdem do školy.
Je mi ze mě špatně! Předevčírem a včera jsem jezdila na rotopedu víc jak 25minut. Dneska jsme byli na procházce se psem.. a připadám si jak sumo zápasník. Jsem tlustá, hnusná a nemám se ráda! Nejvíc mě dokáže nas*at spolužačka která je vyloženě hubená, která řekne že je tlustá přitom ví že je hubená.. ááá vraždila bych! Přála bych jí vlízt si to mýho těla! Blé!!! No nic.. :D
Každopádně od zítra začínám..
Jinak jsem se stále nedokopala k tomu abych napsala svojí "recenzi" o koncertu ve Vídni. Ale snad mě něco osvítí a já se to budu snažit všechno dát dokupy. Je neuvěřitelné že je to UŽ MĚSÍC co jsme tam s CZEchelonem bláznili před halou.. :)
Áchjo.. čím dál víc se stýská po Paříži. Ta atmosféra, příjemní lidé, neuvěřitelné krásné město, památky, móda která tam pohltila snad každého.. wow! :D Je mi po tom hrozně smutno.

Bože, to už je zase večer? Proč to všechno tak rychle utíká? :D Budu muset jít.. užijte zbytek prázdniny a zatím.. Mějte se fanfárově ;)

Kam dál